Fotografování modelů - I: Základy fotografie
Fotografování modelů - II: Focení modelů
Fotografování modelů - III: Postprocessing, digitální úpravy
V první části tohoto seriálu jsme si představili základní fotografické termíny a jejich "využití". Nabiti teorií se nyní můžeme pustit do díla. Protože příprava a samotné focení se může docela protáhnout, je dobré počkat, až se nám nahromadí více objektů k focení, naše práce pak bude efektivnější. Na druhou stranu buďte zejména při prvním focení nebo zkoušení nových technik opatrní a pravidelně kontrolujte nafocené na počítači. Jedno špatné nastavení foťáku vám v lepším případě pořádně přidá práce, v horším přijde vaše práce vniveč.
Místo a čas
Jak píšu výše pro focení si vyhraďte více času, než je váš odhad. Budete potřebovat také trochu místa, aby jste mohli rozestavit fotostan, máte-li ho. Pokud ne, budete muset dát lampy do větší vzdálenosti a nesvítit jimi přímo na předmět aby dopadající světlo nebylo tak ostré. Tak jako tak vám polička na stěně stačit nebude.
Mnoho domácích fotografů dělá velkou chybu, že se příliš soustředí na fotografovaný předmět a ignoruje jeho okolí a pozadí, které je pro něj domácí - a tudíž "průhledné" - ale pro ostatní působí většinou velmi rušivě a odvádí pozornost od modelu. Nejvhodnější je okolí a pozadí zcela "odstínit" a použít jednobarevné pozadí, na kterém fotografovaný objekt nejlépe vynikne.
Co se barvy týče, tak jistotou je obyčejná bílá. Možná se vám bude zdát, že na barevném pozadí model vypadá lépe ale nese to s sebou značné nevýhody. Barevné pozadí (a podložka) totiž odráží světlo a fotografovaný model tak zabarví. Takový nádech je pak velmi obtížné až nemožné později odfiltrovat. Bílé pozadí můžeme snadno na počítači odmaskovat a nahradit jiným.
Pozadí se snažíme vytvořit takzvané nekonečné - tedy bez zjevného přechodu mezi podložkou a pozadím. Tohoto efektu docílíme snadno například větší bílou čtvrtkou, kterou ohneme. Nepoužívejte papír s lesklým povrchem, přiděláte si práci s pozdějším odstraňováním odlesků.
Světlo, úhel, ohnisko
Tyto tři faktory nejvíce ovlivní "atmosféru" foceného modelu. Někdo se snaží nafotit model pokud možno neutrálně, někdo usiluje o dramatický efekt a někdo aranžuje focení tak, aby model vypadal jako jeho reálná předloha.
Ač jsem psal, že cílem při osvětlování je dosáhnout co nejrozptýlenějšího (difuzního) světla např. za pomoci fotostanu, někdy může být prospěšné namířit jedno světlo přímo na model, zvýraznit tak nějakou část a s pomocí stínů dát fotce hloubku a kontrast. Nikdy však nepoužívejte vestavěný blesk, který dělá víc škody než užitku - barvy se vytrácejí, stíny jsou extrémní a odlesky všudypřítomné.
Zkoušejte různé úhly a směry světla, zhora, zdola, zboku...Dívejte se na scénu nejdříve přímo a až jste spokojeni podívejte se skrze hledáček. Pokud fotografovaný objekt vrhá stíny snažte se je dostat do záběru celé, pokud se vám později budou líbit, nebudete zoufat nad jejich nešťastným seříznutím.
Pomocí vhodného úhlu záběru můžeme zásadně změnit vyznění fotografie. Při fotografování zhora zvýrazníme "modelovost" objektu, protože mozek není zvyklý vidět například vagóny zhora. Naproti tomu, jednoduchým trikem snížení fotoaparátu a fotky "od podlahy" pomůžeme přesvědčit diváka, že se dívá na opravdový automobil, ne jeho LEGO model.
Ruku v ruce s úhlem jde ohnisková vzdálenost (u malých digicamů jednoduše zoom). Ohnisková vzdálenost lidského oka je ekvivalentní 50mm (u klasického kinofolmu, digicamy častu určují zoom jako rozsah ekvivalentní kinofilmu, např. 28-120mm). Cokoliv je foceno širším ohniskem (menší přiblížení) vyvolává pocit rozsáhlosti a perspektiva je extrémní. Naproti tomu delší ohniska (větší zoom) fotografii zplošťují a pocit perspektivy se vytrácí.

Široké ohnisko |

Dlouhé ohnisko |
Zjednodušeně se dá říct, že snažíte-li se spíš jen dokumentovat svůj model, je vhodnější poodstoupit a použít zoom s lehkým nadhledem. Chcete-li naopak diváka "vtáhnout do děje" snižte stativ (nebo přidřepněte) a přijde k modelu co nejblíž.

"Dokumentační snímek" |
"Dramatický snímek" |
Clona
Snad si pamatujete, že nastavení clony určuje hloubku ostrosti, tedy vzdálenost od místa zaostření po kterou je objekt ještě ostrý. Dnes většinou i ty nejjednodušší digitální automatické přístroje nabízí režim focení s prioritou clony (většinou značen Av). Tedy vy zvolíte clonu a fotoaparát spočítá čas nutný pro správnou expozici (nezapomeňte, že pro časy delší než 1/50s budete potřebovat stativ). Nemá-li váš fotoaparát ani tento poloautomatický režim, můžete využít scénických režimů. V režimu portrét otvírá foťák clonu co nejvíce (pro rozmazané pozadí), naproti tomu v režimu krajina se clona zmenšuje (clonové číslo roste - stejně jako hloubka ostrosti).
Většinou se budete snažit dostat celý focený model do hloubky ostrosti. Můžete zkoušet různé clony a zjistit tu, která vám stačí, můžete využít kalkulačku hloubky ostrosti a nechat si spočítat vhodnou clonu a některé fotoaparáty (převážně digitální zrcadlovky) mají i tlačítko, které přivře clonu a můžete tak hloubku ostrosti posoudit rovnou v hledáčku.
Při focení detailu naopak oceníte menší clonu a minimální hloubku ostrosti, která rozostří okolí a diváka "navede" žádaným směrem. Ať již použijete malou či velkou clonu, pokud možno se vyvarujete clonových čísel v extrémech rozsahu objektivu, který dělá většinou nejostřejší fotky pár clon nad svým minimem. Má-li například rozsah F2 - F22, snažte se držet např. v rozsahu F2,8 - F15.
Vhodné je taky po zvolení clony odečíst naměřený čas, poté fotoaparát přepnout do plně manuálního režimu s těmito nastaveními. Protože fotíte z +- stejného směru scénu s konstantním osvětlením, tímto způsobem si nejlépe zajistíte konzistentní expozici celé série vašich fotek.
Ostatní nastavení
ISO vždy držte co nejníže kvůli minimalizaci šumu. Pokud vámi vybraná clona vyžaduje delší časy, použijte stativ. Nemáte-li ho, snažte se aspoň nejít nad ISO 400 u zrcadlovek a ISO 200 u kapesních fotoaparátů.
Nastavte si vyvážení bílé dle světel, která používáte (žárovka, zářivka), lépe pak ručně pomocí fotky bílého (či šedého) papíru. Nejlepší je ale používat RAW formát, nemusíte se tak zabývat vyvážením bílé před focením - nastavíte až ex-post podle fotky na monitoru. Dále vám pak tento formát umožní menší korekce expozice, barev, ostrosti apod. Důležité je, že tyto korekce nejsou destruktivní a nesnižují kvalitu fotky (narozdíl od korekcí fotky v JPEG).
O tom už ale v dalším díle tohoto miniseriálu.
Další zdroje
Doporučuji vynikající sérii článků Domácí Studio od fotografa Romana Pihana. Studiové focení tam probírá v daleko větším detailu se spoustou vynikajících rad a tipů.